Myšky a čarodějnice

Létat na koštěti musí umět každá správná čarodějnice, to dá rozum, a učili jsme se to i my na malých pomocných košťatech – třepetalkách. Na těch jsme ale jenom nelétali, používali jsme je i k tanci a cvičení. Ale slyšeli jsme o jedné čarodějnici, která létat úplně neuměla, Berta se jmenovala. Nejdřív si myslela, že má neposlušné koště, jenže si správně nepřečetla ke koštěti návod a nevěděla tak, že si nejdřív musí udělat čarodějný letecký průkaz a znát správné kouzlo. Kouzelné formule jsme se také nějaké naučili, například jsme si zkusili začarovat boty a to se děly věci. Najednou boty tančily, skákaly, dupaly, chodily jen po špičkách pak zase po patách a tak. Také jsme si postavili parádní čarodějnickou chýši, a vůbec celou třídu dost strašidelně vyzdobili, protože už umíme vyrábět hodně strašidelné pavouky a vůbec nakreslit celou čarodějnici (někteří i s koštětem), naučili jsme se čarodějnickou zdravici i hymnu a úplně krásnou písničku o dvou ježibabách, které se na kopečku za Jihlavou radily, jak by nejlíp řádily. S čarodějnicemi jsme řádili hodně, a nejvíc na sletu čarodějnic na školní zahradě, kde nás nejdřív svým tancem překvapili staré čarodějnice a čaroděj. Potom jsme pálili pergameny se zlými skutky, společně si všichni zatančili, nějakou tu havěť ochutnali a splnili různé úkoly. Například jsme házeli škrpálem do dálky, havranem do klobouku, lovili pavouky, povozili kdejakou tu havěť na kolečku slalomem z klobouků, vyhýbali jsme se létajícím pytlům, prošli pavoučí sítí a utíkali před pavoukem, také jsme se zkusili přetahovat s jinými čarodějnicemi, hledali hady v písku atd. A na závěr jsme prošli městem ve velkém průvodu čarodějnic. V rámci čarodějnic jsme si udělali i výlet (autobusem ne na košťatech) do Plzně do divadla Alfa, kde tedy nehráli pohádku o čarodějnicích, ale o ovečkách a vlcích, ale pohádka to hodně kouzelná byla, stejně jako celý výlet.