Velikonoce u Myšek

Voláme sluníčko, haló…

Morenu jsme pustili po vodě, sluníčko, aby rozehnalo mraky a krásně hřálo, poprosili písničkou a vesele se pustili do příprav Velikonoc. Ale moc vesele nám to dlouho nevydrželo. Hodně dětí z naší třídy onemocnělo a muselo zůstat doma v posteli. My ostatní jsme barvili nejen papírové kraslice, ale i opravdová vajíčka, viděli, jak se plete skutečná velikonoční pomlázka, naučili se zpívanou velikonoční koledu, zjistili, proč ovečky nosí zvonečky, a poznali vzácnou slepičku, která snáší barevná vajíčka (my víme, že jen v pohádce), a hlavně jsme se vydali na velkou výpravu za velikonočním zajíčkem.  Došli jsme opravdu daleko! Až do Borku! Cestou jsme plnili různé úkoly, poznávali jarní kytičky, počítali, kolik za cestu uvidíme mravenišť (4 - no vážně), a také jsme hodně zpívali, třeba tu novou veselou písničku Jarní reggae, ta je moc hezká. Ani jsme se nenadáli a stáli jsme na hrázi boreckého rybníka. Cíl naší výpravy byl na dětském hřišti, kde jsme vyzkoušeli skluzavky, kolotoč, houpačky, lanový chodník, hráli si na písku, bagrovali a písek převáželi nákladními auty. Ale hlavně, hlavně jsme našli čokoládového velikonočního zajíčka. Ňam. A také nesmíme zapomenout, že jsme se byli prvně podívat v muzeu. Víte proč? Muzeum pro školy a školky vyhlásilo soutěž o nejhezčí velikonoční kraslici. Tak jsme se i my, malé Myšky, zapojili. Vyrobili a namalovali jsme dvě hodně barevné a květinami zdobené kraslice. Z té jedné se nám už dokonce vyklubalo kuřátko, no spíš pořádné kuře.    V muzeu jsme si prohlédli výtvory dětí z různých škol a školek, a i když jsme soutěž nevyhráli, naše kraslice se nám stejně líbí úplně nejvíc. Protože je naše.