Ze skleněné nádoby do temnoty a pořádné mely

Terárium s kamínkem Cestovatelem a želvou „odcestovalo“ na okenní parapet. Kamínek se odtud díval na zahradu, kde ještě před pár týdny pobýval a kdy se ještě radoval z tepla a veselých barev, kterými zahrada jen zářila. Nyní však byla taková pošmourná, jakoby smutná. Kamínek sledoval měnící se počasí, často bylo zataženo, pršelo, foukal vítr, brzo byla tma.

A to byl ideální čas více se dozvědět o počasí, jaké může být, jak se například předpovídá, jaké má znaky a jak počasí může ovlivnit to, jak se cítíme. A také to byl ideální čas na skládání a pouštění draků, protože větru v této době bylo opravdu dost.

Pak se ale stalo něco neočekávaného. Kamínek Cestovatel se náhle dostal do velké temnoty, chvíli nevěděl, co se kolem něj vůbec děje, ale pak záhy zjistil, že se nachází přímo v pekle. Jak se tam mohl vůbec dostat? To jsme neměli žádné tušení. Rozhodli jsme se, že ho půjdeme zachránit. Navíc jsme se dozvěděli (a to opět díky řízené smyšlené četbě), že se v pekle chystá čertí svatba. A tomu se nedalo odolat. Vybaveni znalostmi o čertech, čertí písní a pekelnými hudebními nástroji vlastnoručně vyrobenými, jsme se s odhodláním vydali na cestu. A jaké to bylo v pekle? Tak tam to byla teprve pořádná mela! Čertovská hostina, čertí mumraj, kde na nás v každém koutě čekala nějaká pekelná záludnost, kterou jsme potřebovali splnit, divoký tanec a zpěv s hrou na ty naše nástroje a na závěr pořádná čertí diskotéka. Bylo toho tolik, že jsme na záchranu kamínka úplně zapomněli. (A za to se tedy trochu stydíme.)

Ale jaké bylo naše překvapení, když jsme další den zjistili, že je kamínek Cestovatel zpátky v teráriu na parapetu. Jak to? Ono se mu to peklo totiž jen zdálo.