Poppy: Příběh o přátelství, které roste v kostičkách

Když do naší mateřské školy poprvé vstoupilo malé klubíčko srsti jménem Poppy, málokdo tušil, jak hlubokou stopu v dětských srdcích zanechá. Poppy je mladé štěňátko budoucí canisterapeutické fenky, které k nám dochází pravidelně každý první týden v měsíci v rámci našeho celoročního projektu. Pro děti se stala nejen kamarádkou, ale i živou učebnicí přírody. Hned při prvním setkání jsme odhalili tajemství jejího jména. Poppy znamená v angličtině Vlčí mák, což nás okamžitě zavedlo do světa pohádek k Makové panence. Děti se s nadšením ujaly role zkušenějších průvodců a slíbily, že budou Poppy trpělivě učit, jak se ve společnosti lidí správně chovat, zatímco se samy učily respektu a empatii k živému tvoru.

Abychom na žádný důležitý okamžik jejího vývoje nezapomněli, založili jsme společný badatelský deník. Ten se stal kronikou jejího růstu i dovedností. Děti do něj pečlivě zaznamenávají každou změnu a s napětím očekávají, jaké nové údaje přibydou. Místo klasického metru používáme naši vlastní třídní míru, a tak se v deníku dočteme, že Poppy už měří úctyhodných osm kostiček. Sledování váhy se stalo velkým matematickým dobrodružstvím, zvláště když se ručička váhy naposledy zastavila na čísle čtrnáct a půl kilogramu. Děti počítají, o kolik Poppy přibrala, porovnávají její sílu a se zatajeným dechem sledují, jak se její mléčné zoubky mění v dospělácký úsměv. Dozvěděly se také, že její největší odměnou za snahu je vařené vajíčko, což do badatelského deníku zapsaly s patřičnou důležitostí.

Každá návštěva přináší nové výzvy v podobě výcviku. Děti s hrdostí sledují, jak Poppy postupně zvládá povely, jako sedni, ke mně, pac nebo lehni. Tato interakce není jen o poslušnosti pejska, ale především o tom, že se děti učí trpělivosti a porozumění jiné řeči, než je ta lidská. Setkání se však neodehrávají jen v teple třídy. Společné chvíle trávíme i na školní zahradě nebo na blízké stráni, kde mají děti možnost ukázat své psí kamarádce všechny cesty a tajné kouty, které znají. Poppy v těchto chvílích potřebuje běhat a skákat stejně jako děti, což přirozeně propojuje jejich světy v radostném pohybu na čerstvém vzduchu.

Nezapomenutelným okamžikem se stala chvíle, kdy Poppy po náročném dopoledni plném dojmů usnula přímo v hromadě podzimního listí. Pro děti to byla jedinečná a bezpečná příležitost k tichému pozorování. Mohly si zblízka prohlédnout její tlapky, jemnou srst a v klidu vnímat její dech, aniž by hrozilo jakékoli nečekané leknutí. Právě tyto momenty klidu a relaxace učí děti nejvíce o křehkosti života a o tom, že i ta největší energie občas potřebuje načerpat síly. Celý projekt tak není jen o měření kostiček a kilogramů, ale o budování hlubokého vztahu, který děti učí lásce, zodpovědnosti a radosti z každého společného pokroku.