Od vánočního stromku do zasněžených hor

Rodina, kde kamínek Cestovatel trávil Vánoce, odjíždí, ale jedna z holčiček si ho nezapomene vzít s sebou. Kam asi jedou? Při zastávce během cesty si holčička kamínek položí na kapotu auta, ale při návratu zpět na něho úplně zapomene. To už kamínek zjišťuje, že je ve vysokých zasněžených horách. Auto se rozjíždí a kamínek celý zděšený putuje z kapoty do hlubokého sněhu. To by ještě nebylo úplně to nejhorší. V horách se strhává lavina a bere kamínek s sebou. A tak se ocitá sám v úplné tmě, má strach a myslí si, že už nikdy nic neuvidí. Vše končí ale zdárně, díky záchranářům zase může pozorovat svět a dokonce i vidí ten svět okem někoho jiného, neboť se po čase stává okem sněhuláka. A nachází si i někoho, s kým si moc rozumí. Druhým okem je totiž kamínek Drncáček, se kterým se hned skamarádí.

My jsme žili příběhem našeho hrdiny, a protože po několika letech je zima opravdovou zimou s relativně častým sněhem a ledem, tak jsme si tento zimní příběh prožili na vlastní kůži. Venku jsme stavěli sněhuláky, bobovali jsme, hráli si se sněhem, klouzali jsme se na ledu a hráli si na záchranáře. Velkou záchranářskou akci jsme podnikli i ve třídě, kde jsme si nejprve pověděli o možném nebezpečí číhající v zasněžených horách a po té jsme jako záchranáři pracující s plánkem hor pomáhali lidem z laviny, lyžařům se zlomenou nohou či bruslařům, se kterými se prolomil led. Také jsme se zařadili do týmů a jako vědci, kreslíři, návrháři či stavitelé jsme vytvořili zasněžené hory, ve kterých se ocitl kamínek Cestovatel. Sněhuláky jsme nejen stavěli ze sněhu, ale i z rozličných materiálů a jako správná parta jsme spolu často spolupracovali, protože když každý z nás položil ruku k dílu, vše se lépe a rychleji podařilo.