Putování za sněhovou vločkou
V novém roce jsme se s dětmi vydali na zimní dobrodružství s názvem Putování za sněhovou vločkou a společně prožívali zimní období všemi smysly – pohybem, tvořením, pozorováním i objevováním.
Společně jsme zkoumali vlastnosti sněhu a ledu pomocí různých pokusů. Vyhodnocovali jsme pokus s roztátým sněhem a pozorovali mrazivý pokus s horkou vodou. Zjistili jsme, že není voda jako voda. A i když jsme si přinesli plný kyblík sněhu do třídy, do druhého dne ho nějak ubylo. Malá špinavá loužička se krčila na dně. To nám vrtalo hlavou. Zkusili jsme sněhovou hroudu pozorovat mikroskopem s přenosem na obrazovku interaktivní televize. Nojo, vždyť ony ty střapaté vločky se hrozně roztahují – stejně jako my, když cvičíme a potřebujeme kolem sebe místo, natáhneme ruce vedle sebe, aby k nám kamarád nemohl. A když se chceme vejít třeba do řady, máme ruce u sebe. To je ono, hned jsme si to vyzkoušeli a hráli jsme hru na „Sněhový mrak“ a „Vločkovou párty“ a tančili jsme na píseň „Vločky“.
Taky jsme cvičili na opičí dráze na chodbě - „Kudy letí vločka“, při kterém jsme střídali různé druhy chůze, skákali z dřepu a lezli ve vzporu. Ale ještě té zimy nemáme dost, takže jsme tančili na písničky z pohádkového příběhu Ledové království a zacvičili jsme si s ledovou plachtou za doprovodu krásné hudby.
Ale procvičovali jsme i hlavičky - zimním pexesem, s postřehovou hrou zimní Dobble, skládali půlené vločky i obrázky a vytvářeli jsme vločky podle předlohy z Kaply a dřívek. Ale to zvládli jen starší kamarádi.
Krajkové vločky pomocí frotáže zvládli malí i velcí - vystřihovali jsme a zapouštěli zimní barvy do vlhkého podkladu, ozorovali jsme prolínání barev a vznik mrazivé slané ornamentální kresby, nalepovali stříbřité vločky i rampouchy. Prostě ledová krása všude kolem nás.
Ve velkém finále jsme navštívili tělocvičnu ZŠ T. G. M., kde jsme cvičili místo školáků, ale disciplíny byly jen pro ty nejodvážnější, a to my rozhodně jsme – biatlon, skeleton a dráha s hokejkou. Program jsme zakončili zápasem v hokeji a společným fanděním, jako na stadionu. Atmosféra nádherná, nadšení veliké. Předčilo ho jen hraní venku s tím skutečným sněhem a toho jsme se snažili využít nejvíce – bruslení, stopovačky, koulovačky, klouzačky a sněhuláci – hurá.