Zima, zima tu je, snížek poletuje

A přijelo k nám divadlo. Pohádka „O sněhulácích“ nám vyprávěla příběh, jak to dopadá, když děti neposlechnou a neodolají rampouchům, které vypadají, jako mňamózní nanuky, jsou líní správně se oblékat do zimy a nebo jsou mlsní a místo ovocných vitamínů mlsají bonbóny.

No, vločky jsou fajn, hlavně když nasněží na klouzačku, ale když se radují děti, zvířátka už méně. Třeba ptáčci si těžko hledají potravu, tak jsme jim trochu přilepšili do krmítka. I jsme si vyzkoušeli, jak se jim tím zobáčkem daří sbírat zrníčka. Zatančili jsme si sýkorčí taneček a procvičili skoky i kroky. A když už jsme se unavili a tělo odpočívalo, naše uši poslouchaly, jakou řečí zpívají kosi, sýkorky, strnadi a červenky. To byla krása. Už už se zdálo, že k nám jde jaro. Jenže pak …. zase nasněžilo. No co. Radujme se z toho, co máme a hurá na hory. Kdo může lyžuje, kdo nemůže, ten si na to hraje. A nejen na lyže. Taky na brusle, skeleton, hokej, curling, biatlon. Jen ty skoky na lyžích jsme museli trénovat hopsáním „nasucho“. No skoro to vypadalo u nás, jako na olympiádě. Se vším všudy, i s přísnými rozhodčími, kteří sledují, jestli hrajeme fair play. Tak jsme všichni závodili a kdo zrovna nezávodil, fandil jako o život.

Mezitím nám vločky roztály asi už nadobro, tak snad to jaro přijde. A než přijde, zkrátíme si čekání …. třeba karnevalem.