Náš mikrosvět

Jarní objevitelé: Od kouzelné lupy až po lesní vodopád

Konečně jsme se dočkali jara! A protože se příroda kolem naší školky začala probouzet neuvěřitelným tempem, rozhodli jsme se, že ji prozkoumáme opravdu zblízka. Z našich dětí se na pár dní stali zapálení přírodovědci a objevitelé, a my jsme nestačili zírat, kolik toho dokážou vymyslet.

Tajemství v kapce vody Celé naše jarní dobrodružství začalo vlastně úplně nenápadně na koberci. Četli jsme si pohádku o mikrosvětě, o skřítku Mikáskovi a ospalé berušce Elvíře, a ve třídě by bylo slyšet spadnout špendlík. Děti ani nedutaly. A přesně ve chvíli, kdy se Elvíra chystala napít z kapky ranní rosy, jsme knížku zaklapli. Místo ní jsme totiž vytáhli naši vlastní „kouzelnou lupu“ – opravdový mikroskop! Kdybyste viděli ty rozzářené oči, když se děti u něj začaly střídat a zkoumaly obyčejnou kapku vody. Najednou na vlastní oči viděly, že ta malá kapička je plná tancujících teček a miniaturního života, který normálně vůbec nevnímáme. Strhla se lavina nadšení a děti začaly jedna přes druhou vyprávět úžasné historky o broučcích, které potkaly doma na zahradě nebo v lese.

Výprava za lesním vodopádem Bylo nám jasné, že jen u povídání ve třídě zůstat nemůžeme. Zabalili jsme batůžky, zopakovali si, jak se v lese chováme, a vyrazili na pořádnou celodenní expedici. A les nás přivítal parádně! Brzy jsme narazili hned na tři obrovská mraveniště, která se zrovna probouzela po zimním spánku. Zastavili jsme se a v naprosté tichosti pozorovali to neuvěřitelné ranní hemžení. O kousek dál nás úplně okouzlil lesní vodopád – děti fascinovaně stály a poslouchaly, jak voda zurčí přes kameny. Cestou se z lesa navíc stala ta nejlepší přírodní tělocvična na světě. Bez jakéhokoliv pobízení děti přeskakovaly spadlé klády, kličkovaly mezi stromy jako při slalomu a naprosto přirozeně si tak s úsměvem od ucha k uchu trénovaly obratnost.

Jazykolamy, divadlo a badatelé Druhý den ráno jsme na naše dobrodružství plynule navázali. Doprostřed kroužku jsme si rozložili naše jarní úlovky z vycházky – plicník, hluchavku, rozrazil rezekvítek a bleduli. Začali jsme si s dětmi lámat hlavu nad tím, jak tyhle kytičky ke svým zvláštním jménům vlastně přišly. Kdybyste slyšeli ty neuvěřitelně vtipné a chytré nápady! Dětem to ale nedalo a zkusily si ta jména i dramaticky ztvárnit, takže se nám z ranního kroužku stalo malé divadlo. Abychom se po ránu i trochu protáhli, názvy jsme si nahlas vytleskali a délku slov jsme si dokonce po slabikách poctivě vyskákali. A jak jsme to celé badatelské okénko zakončili? No přece u našeho mikroskopu! Každý nasbíraný lístek a drobný chloupek musel projít přísnou vědeckou kontrolou našich malých průzkumníků. Bylo to zkrátka úžasné!