Odemyky, zamyky, odemkněte trávníky

Už té zimy máme dost, už tu není vítaný host. Jenže zima se jen tak nevzdává. Chce to něco speciálního. Dost silné zaklínadlo. Tak jsme se jedno naučili a zkoušeli jsme ho „horem dolem“ - nahlas, potichu, rychle i pomalu, vysoko i nízko. Chvíli to vypadalo, že už jaro přijde, když zas začala vyhrávat zima.

Společně jsme ještě přemýšleli, co všechno by mohlo ještě jaru pomoci přijít rychleji – volal jsme na něj, zpívali, recitovali říkanky a dokonce zimu strašili, aby už utekla pryč. Děti samy vymýšlely různé pohyby a způsoby, jak jaro přivolat, a pomocí pohybové improvizace předváděly, co všechno se na jaře dá dělat. Někdo skákal jako zajíček, jiný se protahoval jako rostoucí květina nebo poletoval jako jarní motýl.

Při dechových cvičeních jsme si hráli na jarní vítr a jemný vánek, který probouzí přírodu po dlouhé zimě. Děti si také zacvičily s jarní říkankou a vyzkoušely si jednoduché prvky jógy – zdravily sluníčko a protahovaly svá tělíčka jako květiny vyrůstající ze země. Povídali jsme si o tom, co nám pomůže zahřát se po zimě, a děti své nápady vyjadřovaly pohybem i slovy.

Velkou radost dětem přinesla nová písnička „Jaro, léto, podzim, zima“, kterou se postupně učily. Snažily se zapamatovat si slova, naslouchaly významu písně a potom vlastními slovy vyprávěly, o čem písnička byla. Společně jsme si také zazpívali známé říkanky „Zimo, zimo táhni pryč“ a „Už tě zimo bylo dost“ a „Sluníčko“ od Jaromíra Nohavici.

Jedním z nejsilnějších zážitků bylo společné vynášení Morany – „Zimy“. Děti nesly Moranu za zpěvu a provolávání známých říkanek, poté jsme ji společně spálili a poslali po vodě pryč, aby mohla vládu převzít paní Jaro. Atmosféra byla kouzelná a děti si celý zvyk velmi užily.

Jaro jsme hledali i venku při dlouhých vycházkách. Děti pozorovaly první jarní rostliny vykukující ze suchého listí, hledaly sýkorky a jejich hnízda v korunách ještě neolistěných stromů a vydaly se také za koníky pod hřbitov a do stráně. Cestou zdolávaly přírodní překážky – přelézaly kmeny, běhaly do kopce a hrály si na mýtině s přírodninami. Při pobytu venku také pomáhaly uklízet větve po jarním prořezu, hrály si na pískovišti a odnesly soutěžního beránka do muzea. Beránek se povedl společnými silami a dokonce jsme vyhráli zvláštní cenu.

Ve třídě jsme si připravili květináče pro jarní osení a vyseli pšenici a pečlivě ji zalévali. Teď už jen všichni společně sledujeme, kdy se objeví první zelené lístky. Klidnější chvilky jsme věnovali vybarvování jarních mandal.

Na závěr týdne děti zhlédly divadelní představení „O šípkové Růžence“. Ty starší čekala i poslední lekce bruslení. Všechny přihlášené děti obdržely diplom a s radostí ukázaly, že už dokážou bruslit bez pomocné hrazdičky.

Celé naše putování za jarem zdá se, bylo úspěšné – jaro už opravdu odemyká dveře.