Z lapače snů do labyrintu

Kamínek Cestovatel toho poslední dobou zažil opravdu hodně. V lapači snů se dostal do čarodějnické chýše, kterou si kluk ve svém pokojíčku postavil a také ho stále chránil před zlými sny. Pak se ale jednoho dne chlapec musel rozloučit se svou maminkou a letadlem putoval na opačný konec světa za svým tatínkem. Lapač snů si však nezapomněl přibalit s sebou. Na druhém konci světa se s tatínkem vydal do hor, kde však lapač i s kamínkem Cestovatelem zapomněl při zavazování tkaniček na jednom z pařezů. A pak to šlo ráz na ráz. Velká bouřka, silný vítr, kamínek už najednou není v lapači snů, ale sám na okraji turistické cesty. Tady ho však celkem záhy sbírá jiný kluk, aby ho dopravil a následně položil až na samý konec kamínkového labyrintu.

A jak to bylo u nás? Podobně jako kluk jsme si užívali chvíle s maminkou. Vyráběli jsme maminkám dárky a přáníčka, naučili se o ní písničku a říkali si, proč máme svoji maminku tolik rádi. Také jsme nezapomněli sbalit své věci na dalekou cestu. Na nic jsme nesměli zapomenout. A pak samotný let letadlem, to byl pro nás velký zážitek, zvlášť proto, že naše postavené letadlo pilotoval opravdický kapitán letadla. Po příletu na druhý konec světa jsme posílali mamince pohledy a balíčky, postavili jsme poštu a naučili se, jak na přepážce vše potřebné vyřídit. Také jsme se pošťáky stali i my sami, pracovali jsme nejen s pohledy, dopisy a balíky, ale také s razítky, známkami či složenkami. V horách jsme následně hledali kameny, abychom z nich poskládali kamínkový labyrint, který jsme rozličnými způsoby zkoušeli zdolávat. Bludiště a labyrinty jsme stavěli i z jiných materiálů a hledali v nich tu správnou cestu.

Teď je kamínek Cestovatel součástí labyrintu, kde se mezi ostatními kamínky dozajista cítí velmi dobře.