Rarášek Stopálek u Rarášků

Tak jsme se v naší třídě po prázdninách znovu sešli, skoro úplně všichni z loňského školního roku, ale čtyři nové (či staronové) holčičky jsme u nás přivítali. Jsme dobrá parta a tak jsme se od začátku těšili, jaká dobrodružství a co zajímavého společně zažijeme.

Něco zvláštního se začalo dít záhy. Ve třídě, na chodbě i v šatně jsme postupně nacházeli divné věci. Nejprve to byly rozházené papírové kousky (z nich jsme si každý sestavil a nalepil nějaký obrázek), pak to byly takové „pidi“ stopičky, které procházely naší šatnou. A když jsme na chodbě našli rozházená klubíčka vlny, už jsme věděli, že to není jen tak. Navíc jedno klubko bylo rozmotané, a tak jsme se vydali po vláknu. To nás dovedlo až ven, za dveře školky…. a tam jsme ho uviděli. V mokré kaluži tam seděl rarášek, z barevné vlny a jakoby už na nás čekal. Když jsme ho vzali do třídy, hned jsme spekulovali, kde se tam mohl vzít. A proč právě u nás (protože jsme třída Rarášci?), co byla na kaluž (že by plakal?), co se mu asi mohlo stát, co znamenaly ty papírové kousky (že by se z nich býval nechal rarášek sestavit?) a ty stopy byly určitě jeho? Otázek a nápadů byla spousta. Každopádně jsme se rozhodli si raráška nechat a vymysleli jsme mu hned také jméno. A i když návrhů bylo několik, hlasováním jsme rozhodli, že se bude jmenovat Stopálek (zřejmě podle stopiček, které zanechal). Rozhodli jste také, že Stopálek bude s námi na různá místa chodit a jezdit. Takže už nás pozoroval při plavání, byl s námi na vernisáži naší výstavy, na exkurzi a výpravách. Bedlivě pozoroval i dění ve třídě. Na víkend už byl i u některých z nás doma, aby mu ve školce samotnému nebylo tak dlouho smutno.

Založili jsme si zážitkové sešity a na obálku jsme si každý nakreslil raráška Stopálka a napsal svoje jméno. Všichni jsme se také vyfotili jako rarášci (s červenou čepkou a špičatými oušky) a tyto fotky jsme přidali také na obálku. A do sešitů už vesele lepíme, kreslíme, doplňujeme… A sešit nebo lépe řečeno deník jsme založili i Stopálkovi.

Vytvořili jsme si také třídní pravidla. Byl u toho nejen Stopálek, ale přišli se podívat i naši známí, Týnka a Vítek (velcí maňásci/děti z jiné školky), kteří za námi v loňském roce často chodili pro radu. O pravidlech jsme si s nimi nejen povídali, ale také je výtvarně ztvárnili. Už jen je poctivě dodržovat.