Plody podzimu

     „Žně se nám skončily, úrodu obilí a máku (s písní Čížečku, čížečku) jsme sklidili.“

     Dožínkovou slavností jsme se přehoupli ke sklízení podzimních plodů ze zahrad, z polí i z lesa. Podrobnějším zkoumáním - zrakem, hmatem, čichem, chutí a někdy i sluchem, počítáním, poměřováním, potěžkáváním, porovnáváním a tříděním se nám přírodní plodiny „promítly“ do hudební, dramatické, tělesné, pracovní i výtvarné výchovy a vzdělávání.

     Od hrušek (s říkankou Foukej, foukej větříčku), jsme se vrhli na „jablíčkování“ (s písní Měla babka), kdy jsme zkoušeli tančit Mazurku, dějovou a časovou posloupnost jablka a připravovali jsme si štrůdl v Kašpárcích. Na školní zahradě jsme trhali a sbírali nejen jablka, ale i lískové oříšky, rajčata, ostružiny, maliny, jahody a poslední zbytky rybízu. Z vyoraných brambor (s říkankou Koulela se brambora) vznikla celá „Bramboriáda“ s různými aktivitami. Vytvořili jsme si bramborová tiskátka a ježky. S ohledem na pomíjivou trvanlivost bramborových ježků, jsme si raději ježky vyrobili ještě z keramické hlíny. Díky červené řepě jsme si ve třídě zahráli maňáskové divadlo a pomocí karnevalových čepiček došlo i na dětskou dramatizaci pohádky O veliké řepě.

     Ve školce jsme navštívili divadelní představení „Myší pohádka“. Dozvěděli jsme se co je to „špajska“. Jak se v ní Myšta s Myšulínou zabydleli a desítky, stovky dětiček a vnoučat měli. A víte vy, co vše se myším do myších bříšek vešlo? A že tak to dál už věru nešlo? Kdo vyzraje na chytré myši, myšičky? Babička, kocour, nebo pastičky? Byla to pohádka o jedné velké dohodě a že, kdo rozdělit se umí, tomu vždy ještě něco zbude.

     Touto cestou, děkujeme rodinám, které se s Kašpárky podělili o přebytky vlašských ořechů, o hroznové víno, rozinky, jahody, maliny, ostružiny, borůvky, i o minerální vodu z Lázní Kynžvart, nebo o zdravé dortíky z lískových oříšků, jablek a banánů.

     Poděkování patří také všem milovníkům přírody, rodinám, které přispěli sbíráním kaštanů a žaludů pro lesní zvířátka.