DEN 1: VÝPRAVA DO HOR ZAHÁJENA

V pondělí ráno jsme se vydali na velkou horskou expedici vlakem. Posádku tvořili stateční malí cestovatelé a my. Mise byla jasná – hory, sníh, lyžovačky, koulovačky a spousta dalších zážitků. Už samotná jízda vlakem byla silným emočním zážitkem, a to zejména ve chvíli, kdy nám byla elektrická lokomotiva vyměněna za dieselovou, které se příliš jet nechtělo. Získali jsme tak více času na pozorování krajiny z oken, vedení hlubokých filozofických debat (např. „kdy už tam budeme“), sdílení svačin a těšení se na cílovou stanici. Vlak dorazil s dvacetiminutovým zpožděním, ale dorazil – a výprava přežila.

Po příjezdu jsme se přesunuli k penzionu, kde proběhla strategická operace „vyložit všechno a neztratit nic a nikoho“. Následovalo zabydlování na pokojích, prohlídka interiéru a důkladné seznámení s tím, kde se spí, jí, hraje a kam se chodí, když se něco hledá – například ponožky, rukavice nebo bundy (ano, hned první den). Společně jsme si prošli pokoje, abychom věděli, kde bydlí kamarádi, a celý penzion, aby se tu všichni cítili bezpečně, jistě a skoro jako doma (jen s více kamarády). Nastavili jsme si jasná pravidla, domluvili se, jak budeme fungovat uvnitř i venku, a ujistili se, že víme, jak být v horách správní parťáci.

U oběda bylo zřejmé, že děti měly opravdu velký hlad – snědlo se všechno. Po poledním odpočinku jsme vyrazili na průzkumnou procházku do okolí, nadýchali se horského vzduchu a otestovali zimní hry na sněhu.

Energie dětí: nekonečná.

Energie dospělých: úctyhodná a statečná.

Při návratu následovalo opět dohledávání a sušení věcí a poté večeře – buchtičky se šodó, které v dětech opět beze stopy zmizely, někteří si dokonce přidávali. Pak už přišel přesun na pokoje, sprcha, pohádka a do pěti minut nastal slastný stav pro naše uši – ticho. Až na občasné chrápání.