Hej, Morano

„Hej Morano, hej Morano, zima už se loučí….“,zpívali jsme v pátek dvacátého března, my, malí i velcí „Pohádkáři“ a vynesli jsme Moranu – pěkně vystrojenu, vynesli jsme Moroka a hodili do potoka.Však už bylo na čase rozloučit se s vládou Morany, slovanské bohyně zimy,smrti a odpočinku, a poslat ji po řece dál, aby tu nový rok a život znovu vstal.

Tímto společným rituálem, říkankami a písničkou jsme do našeho kraje opět pozvali jaro přestavované Vesnou, bohyní života, mládí a lásky, která probouzí světlo, teplo a přírodu. Symbolicky se tak ženy v průvodu proměnily v krásné Vesny s květy ve vlasech a děti v drobné kvítky jara v barevných čepičkách.

Jarní zahrádku s námi přišlo odemknout i poněkud nesmělé Sluníčko, kterému se letos příliš nechtělo vylézt z mračných duchen. Naštěstí naše písnička a společný taneček na zahradě Sluníčko natolik potěšily, že se dostalo do té správné jarní nálady a rozvernosti.

A i když nám možná v následujících dnech přijde, že Morana ještě neřekla tak úplně poslední slovo… no dobře, tak slabiku, věřte, že Vesna už přebrala žezlo a možná jen potřebuje ke své síle více upřímného lidského smíchu, vřelých objetí a laskavých slov.(M. Šišpelová)