Z vody mezi velikonoční vajíčka

Náš kamínek Cestovatel se z veselice dostal až do korálů Morany. Byl jedním z krásně bílých kamínků, které si děti vybrali, aby jimi ozdobily babu Zimu, která (jak dobře víme) skončila zapálená v řece. Naštěstí celé korále se zachytily v rákosí u břehu a chlapec s holčičkou, kteří si hráli nedaleko, je s opatrností vytáhli ven. Vlastně je zachránili. A protože se jim tolik líbila nejen jejich barva, ale také příjemně hladký povrch i kulatý tvar, neváhali si je všechny vzít domů. Ony se totiž blížily Velikonoce a děti doma neměly jediné vajíčko. A tak se náhradou za ně staly právě kamínky, které děti krásně pomalovaly a venku nachystaly na ošatku. A tak se bílý kamínek Cestovatel rázem stal barevným a to určitě nečekal.

I my jsme se chystali na Velikonoce. Pracovali jsme s keramickou hlínou, barvili vajíčka, seli obilí, tvořili zajímavé obrázky (hlavně „slepičí“) a malovali na kamínky. Cvičili jsme v tělocvičně, zpívali, naučili se zbrusu novou velikonoční koledu, hráli na hudební nástroje i pletli z proutků pomlázky. Vydali jsme se též za velikonočním zajíčkem, kde nás na konci čekalo sladké překvapení. A když jsme se po svátcích vrátili zpět, mohli jsme si navzájem ukázat ta pravá malovaná vykoledovaná vajíčka, která jsme šli společně na skautskou louku „popovejšat“.